na Blog.cz

Nový desing s Ocelotem!

Změnila jsem desing blogu. Snad se vám bude líbit, mně se moc líbí. Napište mi do komentářů, jak se vám líbí :) (Nechám ho tu dlouho)

Kočkovití jsou čeledí řádu šelem. Z celého řádu se právě oni nejvíce drží masožravého způsobu života. Za nejbližší příbuzné koček se považují cibetkovití, hyenovití a promykovití. První kočky se objevily během eocénu, tedy přibližně před 40 miliony let. Mezi nejznámější kočky patří bezpochyby kočka domácí, ejíž soužití s člověkem je známé již 4000 až 7000 let. Zdivočelý příbuzný kočky domácí stále žije v Africe a západní Asii, ale poničené životní prostředí značně omezilo plochy jejich výskytu.

Jiné velmi známé druhy kočkovitých zahrnují velké kočky jako je lev, tygr, levhard, jaguár a gepard (který je přese svou velikost nejspíše následovník malých koček) a spousta dalších divokých koček například rys ostrovid nebo puma americká.

Podčeleď malé kočky (Felinae)
Rod Felis
Kočka divoká (Felis silvestris)
Kočka domácí (Felis silvestris, f. catus)
Kočka šedá (Felis bieti)
Kočka bažinná (Felis chaus)
Kočka pouštní (Felis margarita)
Kočka černonohá (Felis nigripes)

Rod Otocolobus
manul (Otocolobus manul)

Rod Catopuma
kočka bornejská (Catopuma badia)
kočka Temminckova (Catopuma temminckii)

Rod Profelis
kočka zlatá (Profelis aurata)

Rod Prionailurus
kočka bengáslská (Prionailurus bengalensis)
kočka plochočelá (Prionailurus planiceps)
kočka cejlonská (Prionailurus rubiginosus)
kočka rybářská (Prionailurus viverrinus)

Rod Lynx
rys kanadský (Lynx canadensis)
rys ostrovid (Lynx lynx)
rys pardálový (Lynx pardinus)

rys červený (Lynx rufus)

Rod Caracal
karakal (Caracal caracal)

Rod Leptailurus
serval (Leptailurus serval)

Rod Herpailurus
jaguarundi (Herpailurus yaguarondi)

Rod Oncifelis
kočka pampová (Oncifelis colocolo)
kočka slaništní (Oncifelis geoffroyi)
kočka tmavá (Oncifelis guigna)

Rod Oreailurus
kočka horská (Oreailurus jacobita)

Rod Leopardus
ocelot velký (Leopardus pardalis)
ocelot stromový (Leopardus tigrinus)
margay (Leopardus wiedii)

Rod Puma
puma americká (Puma concolor)

Rod Pardofelis
kočka mramorovaná (Pardofelis marmorata)

Podčeleď velké kočky (Pantherinae)
Rod Uncia
irbis (Uncia uncia)

Rod Panthera
lev pustinný (Panthera leo)
tygr džunglový (Panthera tigris)
levhart skvrnitý (Panthera pardus)
jaguár americký (Panthera onca)

Rod Neofelis
levhart obláčkový (Neofelis nebulosa)

Podčeleď Gepardi (Acinonychinae)
Rod Acinonyx
Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus)

† Podčeleď šavlozubí tygři (Machairodontinae)

1) gepard za 2 sec. po startu dosáhne rychlosti 75 km/h

2) serval dokáže vyskočit až 3 m do výšky aby ulovil letícího ptáka

3) 1 % tygrů nepohrdne lidským masem, jako obranu nosí Indové na temeni hlavy odstrašující masku

4) vyhledávanou pochoutkou jaguárů jsou želvy, jejich krunýř není překážkou pro jeho mohutné čelisti

5) gepard nemá plně zatazitelné drápy, při běhu mu slouží jako "tretry"

6) flémování je zvláštní grimasa, při které lev zvedne hlavu, ohrne pysk a proudící vzduch mu prozradí, že je na blízku lvice v říji

1) u koček je nejslabším smyslem - čich, nejsilnějším smyslem - zrak

2) nejčastěji loví za pološera - soumrak, úsvit nebo noc

3) tzv. světélkování očí koček je způsobeno reflexní vrstvou (tapetum lucidum), která díky odrazu světla zesiluje přijatý světelný signál

4) nově příchozí lvi zabíjí mláďata, aby samice mohly mít jejich potomky

5) při lovu je nejdůležitější - zrak a sluch

6) čich využívají při označování teritória, poznávání pachových značek

7) vynikající sluch je umožněn velmi dobrým sluchovým aparátem, ale také pohyblivými boltci, které umožňují přesně lokalizovat místo odkud zvuk přichází

8) kočky nevnímají barvy v plném rozsahu, ale dokonale registrují detaily a pohyb

9) levhart je úhlavním nepřítelem opic hlavně paviánů, protože skvěle šplhá

10) jaguár a tygr jsou vynikající plavci, překonají i 25 km

11) gepard nemá zatažitelné drápy, jeho drápy slouží jako tretry

12) kočky se rády válejí po hřbetě, vystavují tak břicho v případě, že se cítí naprosto bezpečně

13) velké kočky mají zornice kulaté a nikdy se jim nestáhnou do úzkých čárek jako u malých koček

Popis: Hmotnost: 2,5 - 9 kg
Délka těla: 51 - 78 cm
Výška: 34 cm

Jaguarundi se podobá kočce domácí, ale ve srovnání s ní má kratší silnější končetiny, dlouhý ocas a krátší uši. Zbarvení jednobarevné - šedočerné, šedohněné až do červena. Přestože patří mezi malé kočky, má kulaté zornice.

Výskyt: Jaguarundi obývá Jižní a Střední Ameriku od Argentiny po Mexiko, vzácně se vyskytuje i v Texasu, malá, uměle vysazená populace žije na Floridě.

Chování: Žijí skrytě v zalesněných oblastech, na okraji lesů a v křovinách, jen vzácně se vyskytují na otevřených plochách, vyhledávají hustý porost. Často žije v blízkosti vod.
Jejich způsob života znemožňuje přesné zjištění stavu jejich populace, jaguarundi ale není považován za ohrožený druh. Nicméně jejich přirozené prostředí je ničeno člověkem a na mnoha místech byl vyhuben. Pohlavně dospívá v 22-24 měsících věku, dožívá se až 15 let.

Potrava: Jaguarundi loví za úsvitu a za soumraku. Přestože dobře šplhá, kořist loví pouze na zemi.
Loví drobnou kořist - hlodavce, ptáky, plazy.

Rozmnožování: Kromě doby páření žije samotářsky. Populace v tropických oblastech se můžou pářit celoročně, jinak je doba páření obvykle v březnu a v srpnu. Po 60 - 75 dnech se rodí 2 - 4 koťata. Matka je kojí dva měsíce, mláďata se osamostatňují v 10 měsících věku.

Foto:

Popis: Hmotnost: 3-4,5 kg
Délka: 50-65 cm + 21-31 cm ocas

Manul je jediná divoká dlouhosrstá kočka. V minulosti byla zařazována do rodu Felis, v současnosti je jediným zástupcem rodu Otocolobus. Manul je veliký asi jako domácí kočka, ale už na první pohled zaujme hustou, dlouhou srstí. Manul je silná a zavalitá kočka, má relativně krátké nohy a krátké uši, skryté v srsti. Narozdíl od jiných malých koček má kulaté zornice. Srst je velmi dlouhá a hustá. Na břiše může být až dvakrát delší než na hřbetě, je to přizpůsobení k pohybu v hlubokém sněhu. Je šedá nebo načervenalá, s mourovatou nebo tečkovanou kresbou. Na břiše bývá srst tmavá. Bílé špičky pesíků způsobují, že manul vypadá jako pokrytý jinovatkou.

Výskyt:

Přesné zbarvení manulí srsti je velmi variabilní a vedlo k rozlišení tří poddruhů:

O.m.manul, který žije v Mongolsku a v Číně, je "typicky zbarvený" manul, O.m.ferrugineus, obývající okolí Kaspického moře, je načervenalý, a O.m.nigripectus, žijící v Tibetu a Nepálu, je naopak velmi světlý poddruh. Dále pak obývají i Rusko, Nepál a Tibet.

Manul žije na kamenitých suchých stepích a v horách do nadmořské výšky až 4800 m.n.m, nížinám se vyhýbá, stejně jako místům, která zapadají sněhem. Nežije ale v takových výškách jako irbis.

Chování: Manuli jsou samotáři, lovící v noci nebo za úsvitu a za soumraku. Přes den spí v doupatech pod kameny, v malých jeskyních a někdy v opuštěných norách jiných zvířat. O jejich chování toho není moc známo, ve svém přirozeném prostředí se dokážou velmi dobře skrývat před zraky lidí. Nemňoukají, ale vydávají zvuky, které znějí jako štěkot malého psa

Potrava a lov: Manuli jsou aktivní lovci, jejich hlavní kořistí jsou piky a malí hlodavci. Loví také ptáky a hmyzožravce.

Rozmnožování: Ani o jejich rozmnožování toho není moc známo. Manuli žijící severněji se páří později než jižnější populace, koťata se rodí 9-10 týdnech. Bývá jich 3 až 6, ale byly popsány i případy, kdy se v jednom vrhu narodilo až 8 koťat. Ve dvou měsících věku jsou už odstavená. Může se dožít až 12 let.

Česky: Manul
Anglicky: Pallas cat
Latinsky: Otocolobus manul

Taxonomie:
Říse: Živočichové
Kmen: Strunatci
Třída: Savci
Řád: Šelmy
Čeleď: Kočkovití
Podčeleď: Malé kočky
Rod:Manul (Otocolobus)
Druh:Manul (Otocolobus Manul)

Poddruhy:

Šavlozubí tygři jsou vyhynulé kočkovité šelmy rodu Smilodon, kteří žili v Severní i Jižní Americe před 1.6 milionem - 8000 lety. Smilodoni patřili do různorodé a velmi úspěšné skupiny masožravců (Machairodontinae), dnes zcela vyhynulé.

Předek Smilodona Machairodus sám vznikl z Proailuria. Podle fosilních nálezů může být Smilodon zařazen mezi kočkovité šelmy, ale do jiné vývojové větve. Zahrnuje těžké a pomalé druhy, mnohem silnější a robustnější a při stejné velikosti těžší než současné velké kočky. Smilodon byl mezi těmito druhy nejmenší. Tyto kočky se vyvinuly v různých částech světa nezávisle na sobě. Vyskytovaly se v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe v rozmezí přibližně před 13 - 2 milióny let. Kostry především mladých jedinců Smilodona byly nalezeny v Kalifornii, poblíž Los Angeles v asfaltovém jezírku Rancha La Brea.Tyto kočky téměř vyhynuly v období pleistocénu před 1,8 - 1 milionem let v Americe a v Eurasii téměř současně. Ojediněle se vyskytovaly ještě před 13 000 - 10 000 lety.

Pro šavlozubé byly typické dlouhé, horní ze stran zploštělé špičáky, s hranami ostrými jako nůž, na kraji lehce zoubkovanými, přičemž špičáky v dolní čelisti byly malé nebo zcela chyběly, doširoka rozevíratelné čelisti a silné krční svaly. Délka špičáků naznačuje, že smilodon dokázal tlamu do široka rozevřít. Podle odhadu to je úhel až 120 stupňů, dnes žijící lev dosáhne 65 stupňů. Tato fakta naznačují, že se zřejmě mohl odvážit i na kořist, která byla podstatně větší než on.

Tyto šelmy zřejmě měly odlišnou techniku lovu kořisti než dnešní kočkovité šelmy. Ty loví tak, že dlouhým skokem skočí kořisti na šíji a ostrými drápy se na ní pevně zachytí . Kořisti zaryjí zuby do šíje a pootočením hlavy jí zlámou vaz. Nejprve se vědci domnívali, že Smilodon zasahoval kořist hlubokými bodnými ranami na měkké části krku a následným porušením artérií a uzavřením dýchacích cest zvíře usmrtil.
Podle dnešních nálezů se ale usuzuje, že Smilodon byl mrchožrout. Silné zakřivení špičáků svědčí o tom, že zvíře nemohlo zasáhnout kořist hlubokými bodnými ranami, jenom ji těmito zuby rozpáralo nebo rozřízlo. Navíc šavlozubí nebyli vybaveni pro rychlý běh. Fosilní nálezy kostry dokazují, že měli poměrně krátké nohy a přitom robustní tělesnou stavbu, což nejsou nijak příznivé podmínky k rychlému běhu a k pronásledování kořisti. Podle dochovaných exemplářů se zahojenými zlomeninami lze usuzovat, že Smilodon zřejmě žil a lovil v rodinných skupinách. Jejich hlavní kořistí mohli být velcí tlustokožci, jejichž vymizení může souviset s vyhynutím Machairodontů.

Česky: Šavlozubý tygr
Latinsky: Smilodon (Na zahraničních stránkách můžete zadat smilodon, protože se vám najde úplně stejné zvíře)

Taxonomie:
Říse: Živočichové
Kmen: Strunatci
Třída: Savci
Řád: Šelmy
Čeleď: Kočkovití
Podčeleď: machairodonti

Druhy:

Ocelot je malá kočkovitá šelma

Popis: Hmotnost: 11 - 16 kg
Délka: 0,5 - 1 m Ocas: 30 - 45 cm
Výška ramen: 40 - 50 cm

Ocelot je málá kočkovité šelma. Ocelot má krátkou, hustou skoro sametovou srst. Rozlišujícím znakem jsou skvrny uspořádané v řetězcích na těle. Základní zbarvení je žlutohnědé. Skvrny jsou hnědé (intenzita hnědé se směrem od středu k okrajům snižuje). Směrem k břichu skvrnitost a intenzita základního zbarvení ustupují. Od očí přes temeno hlavy prochází černý pruh. Okraje ušních boltců jsou černé. Na zadní straně boltců je bílá skvrna. Konec ocasu je výrazně černě pruhovaný. V křovinatých územích je barva srsti tmavší až šedá.

Výskyt:
Jižní Brazílie a Paraguay, jih USA, Střední Amerika až po Severní Ameriku. Travnaté kraje, bažiny, křovinaté a lesnaté území, tropické a subtropické lesy

Chování:
Dobře šplhá po stromech a ve dne odpočívá ve větvích stromů. Má dobře vyvinutý čich a umí velmi dobře plavat.

Potrava a lov:
Ocelot je výhradně masožravec. Na lov se vydává sám v noci.
Loví malé hlodavce, ptáky, ještěrky, ryby, netopýry, ale i větší zvířata (opice, želvy, mladé jeleny, pásovce, mravenečníky).

Rozmnožování:
Březost trvá 79 - 85 dní. Pářící dobou je podzim (říjen - listopad). Samice se rozmnožují od stáří 18 až 22 měsíců, samci od stáří dvou let. Rodí průměrně tři mláďata, ta se osamostatňují přibližně v roce a půl.

Ocelot

Česky: Ocelot
Anglicky: Ocelot
Latinsky: Leopardus pardis

Taxonomie:
Říše: Živočichové
Kmen: Strunatci
Třída: Savci
Řád: Šelmy
Čeleď: Kočkovité
Rod: Ocelot
Druh: Ocelot velký

Poddruhy: Ocelot stomový
Ocelot dlouhoocasý (Margay)

Foto:

Popis: Hmotnost: 27 - 102 kg
Délka: 95 - 243 cm Délka ocasu: 53 - 82 cm

Výška: 61 - 76 cm

Puma americká je štíhlá, svalnatá kočka, hlava je v poměru k tělu malá a obličejová část je krátká. Má krátké a kulaté uši. Pumy jsou velmi silné a mrštné, k tomu jim napomáhají silné končetiny a velmi dlouhý, tlustý ocas. Pánevní končetiny jsou delší než přední, to jim dává sílu k dlouhým skokům (až 12 m do dálky, 5 m do výšky). Srst je jednobarevná, žlutohnědá, červenohnědá, hnědošedá i všechny odstíny mezi, záleží na poddruhu. Pumy tropických oblastí bývají zbarveny více do červena. Břicho a pysky jsou vždy světlejší až bílé, konce uší a špička ocasu jsou černé. Existují i velmi světlé, leucistické pumy, a velmi tmavá barevná varieta, i když puma je jedna z mála kočkovitých šelem, u které se nevyskytují melanističtí jedinci.


Výskyt:
Severní a Jižní Amerika. Pumy se nevyhýbají žádnému vhodnému prostředí, žijí ve všech nadmořských výškách (0 - 4500 m. n. m), daří se jim v horách, v jehličnatém, smíšeném i listnatém lese, v tropických pralesích i ve stepích. Vyhýbají se snad jenom místům, kde žijí jaguáři.


Chování:
Pumy jsou samotáři. Výborně šplhají i plavou, i když nerady. V přírodě se dožívají 8 - 10 let, v zajetí mohou žít přes 20 let.

Potrava a lov:
Loví ze zálohy, ke kořisti se nejprve připlíží a uchvátí ji jediným skokem, často zezadu. Přidrží si ji drápy a usmrtí ji jediným prokousnutím vazu. Ulovenou kořist pak odtáhnou (unesou sedminásobek své váhy) a zahrabou nebo ukryjí pod vegetaci, kde je chráněná před ostatními masožravci, a kde se k ní puma může vracet, aby se nasytila. Oblíbenou kořistí pumy jsou kopytníci, jako je jelenec ušatý, jelen lesní a další duhy jelenů. Loví taky menší zvířata, jako jsou ursoni, bobři, pásovci, divoká prasata, veverky, králíci, mývali, skunkové, malí hlodavci a dokonce i hmyz, jako jsou sarančata. Loví také jiné predátory, jako jsou kojoti a aligátoři. Mršinami se živí jen málokdy. Mohou napadat i dobytek nebo jiná domácí zvířata, útoky přímo na člověka jsou poměrně vzácné.

Rozmnožování:
Pumy nemají žádné období rozmnožování, v Severní Americe ale většina koťat přichází na svět na konci zimy nebo brzy na jaře. Samice je v říji 8 dní. Hlasitým voláním přivábí samce, kteří mezi sebou bojují o právo se s ní spářit. Březost trvá 90 - 98 dní. Koťata se rodí v doupatech vystlaných mechem a listím, ve skalních stěrbinách, jeskyních, v houštinách a na podobných chráněných místech. Bývají 2-3, každé váží 220-500 g. Mají modré oči a skvrnitou srst, kresba se ztrácí až v 6 měsících věku. Koťata jsou tmavě skvrnitá, na ocase mají tmavší kroužky. Maso začnou jíst už v 6 týdnech, ale matka je kojí až 3 měsíce. S matkou zůstávají i po odstavu, až dva roky. Sourozenci spolu zůstávají ještě déle, i několik měsíců po té, co se osamostatnili. Samice pohlavně dospívají v 29 měsících, samci o něco později. Rozmnožovat se ale začnou, teprve když mají vlastní teritorium.

Česky: Puma
Anglicky: Cougar

Taxonomie:
Říše: Živočichové
Kmen: Strunatci
Třída: Savci
Řád: Šelmy
Čeleď: Kočkovití
Podčeleď: Malé kočky
Rod: Puma
Druh: Puma americká

Poddruhy: Puma kalifornská
Puma brazilská
Puma kostarická
Puma patagonská
Puma kanadská

Foto: